Moji nejbližší mi říkají... přijdu si teď víc než kdy dřív definovaná hlavně svými dcerami - a zároveň vím, že takhle fáze pomine dřív, než se naděju… poslední dobou se mi nějak často stává, že mě na ulici oslovují lidé a komentují počet mých dětí - vždycky jsou to milá slova, která ze mě dělají téměř supermámu, ale to neznamená, že nemám někdy dny, kdy jsem unavená a protivná..
Z dětství si nejvíc pamatuji... léto! Ať už to bylo na chalupě, u babiček v lese, v rozpáleném sídlišti.. umím si vybavit tu vůni, tu atmosféru nekonečných horkých dní, kdy všechno bylo možné a moje bezstarostnost byla prostoupená vším.
Nejlepší rada do života byla… určitě nemám žádnou mantru, podle které se řídím.. ale nedávno jsem četla tohle a dost to se mnou rezonovalo .. “to jak reagujeme na chování našich dětí, má mnohem víc dočinění s tím, jak se cítíme, než s tím, co děti dělají”. Starat se o svou emocionální pohodu, to je začátek všeho. Být na sebe hodná, kontrolovat jen to, co je v mých silách ovlivnit.. takhle to zní možná jednoduše, ale určitě je to běh na dlouhou trať..
Nejlepší rada do života, kterou chci dát svým dětem, bude…mám tři dcery. Chtěla bych, aby si vážily samy sebe, znaly svou hodnotu, nevázaly ji na nikoho a nic jiného.. Těší mě představa, že až budou dospívat, bude společnost zase o něco dále ve vnímání postavení žen. Můj táta a moje máma nás vždycky vedli k tomu, že si mám stát za svým, neohýbat se autoritám jen pro jejich moc a já jim za to nikdy nepřestanu být vděčná!